Koněspřežná dráha, která vedla z Českých Budějovic do Lince a následně byla prodloužena

do Gmundenu je nejstarší dochovaná železnice na evropském kontinentě, která spojovala dvě

významná sídla českého a rakouského pohraničí. Byla vybudována za účelem přepravování

soli a později sloužila i k přepravě osob. Koněspřežka, též láskyplně nazývaná "koňka" mezi

místními obyvateli je předchůdkyně železnice dnešní. V roce 1971 byla koněspřežka

vyhlášena národní kulturní památkou.

Koněspřežná železnice byla vystavěna v letech 1825 - 1832. Cílem výstavby této unikátní

technické památky bylo nahradit formanské vozy, které dopravovaly sůl a jiné suroviny z

Lince do Českých Budějovic a zpět. Koněspřežku vymyslel F. A. Gerstner, který se stal i

jejím prvním konstruktérem. První stavební práce na dráze započaly nedaleko obce Netřebice

v okrese Český Krumlov 25. července roku 1825. V roce 1826 pracovalo na celé stavbě 4 000

osob. V jarním období roku 1826 byly započaty práce v úseku České Budějovice -

Leopoldschlag. V roce 1827 zaměstnal F. A. Gerstner více pracovníků a celkem na

koněspřežce pracovalo 6 000 dělníků a více jak 1 000 koní. 7. září roku 1827 byl slavnostně

zahájen zkušební provoz na trase České Budějovice - Edelsbrucká rokle (Leopoldschlag).

Tato trasa měřila 55 km.

  První jízda nákladního vlaku tažený koňmi byla zahájena 1. srpna roku 1832, kdy se začalo

převážet zboží z Českých Budějovic do Lince a zpět. O dva roky později, roku 1834 byly

postaveny první vozy, které sloužily k přepravě osob. Ovšem k legalizaci tratě na přepravu

osob došlo až o dva roky později, v květnu roku 1836. Osobní doprava na trati nebyla

provozována celoročně, pouze v období od dubna do října. Roku 1836 byl také zahájen

provoz koněspřežné dráhy v celém jejím úseku České Budějovice – Linec – Gmunden. Po

železnici se nejčastěji převážely sudy se solí, ale také například uhlí, stavební kámen, či

dřevo. V pozdější době se zde přepravovala i bohatší vrstva obyvatel. Osobní vlaky vyrážely z

obou cílových stanic (České Budějovice a Gmunden) vždy jednou denně v 5:00 hodin ráno a

míjely se v poledních hodinách ve vesnici Kerschbaum. Nejznámějším kočárem byl Hannibal

– velice komfortní vlak 1. třídy, který měl osm míst k sezení. Tento kočár je jako jediný

zachovaný a nachází se v Technickém muzeu ve Vídni. Kočáry byly rozděleny celkem do tří

tříd v různých kategoriích. Kočáry byly otevřené, kryté a vždy poskytovaly 24 míst k sezení.

Kromě kočáru Hannibal, jak již bylo zmíněno. Když nenastaly žádné komplikace, cesta trvala

přibližně 14 hodin. Postupem moderní doby se zvyšovaly požadavky na dopravní cestovní

ruch. V druhé polovině 19. století již železnice tažená koňmi nepostačovala vývoji doby, a

proto se začínaly řešit plány na přestavbu koněspřežky. Parní lokomotiva na úseku České

Budějovice – Linec poprvé projela 23. srpna 1870. Tím zaniká koněspřežka v celém úseku

České Budějovice – Linec – Gmunden. Ovšem ještě se několikrát koně vezoucí náklad či

sloužící pro osobní přepravu po dráze projely, jelikož celý úsek, nebyl ještě propojený. Přímý

lokomotivní provoz na trase České Budějovice – Linec – Gmunden byl poprvé v celém úseku

spuštěn 20. prosince roku 1873. 18. června roku 1854 byla zahájena do Českých Budějovic

první pokusná jízda parní lokomotivy. Tato lokomotiva měla výkon 25 koní. Jízda

lokomotivou z Kerschbaumu do Českých Budějovic trvala čtyři hodiny, ale tato jízda nebyla

úspěšná. Prokázalo se, že železnice byla lokomotivou velice zničena a pražce neunesly váhu

celé lokomotivy. 23. srpna roku 1870 byl uveden do provozu první vlak, který byl tažen

lokomotivou, který vyjížděl ze stanice České Budějovice do stanice obce Rybník (dřív se tato

obec jmenovala Cártle). O třičtvrtě roku později přesněji od 20. dubna roku 1871 se tento

úsek otevřel pro dopravu osobní i nákladní. Další otevření na celé trase se odevzdávaly, do

provozu postupně. Parní železnicí se uzavřela koněspřežní železnice na trase České

Budějovice – Linec – Gmunden, nejdelší stavba koněspřežní železnice na evropské pevnině.

Tato stavba otevřela nové cesty k modernějšímu železničnímu podnikání a dnešní podobě

železnic na celém světě.

Celková délka koněspřežní železnice na trase České Budějovice – Linec byla dlouhá 128, 85

km. Kolem tratě se nacházelo 52 strážních domů, šest mezistanic a pět přepřahacích stanic.

Kolem stanic se také nacházely sklady, kde bylo uskladněno seno pro koně či dílny. Celková

délka koněspřežky i po svém prodloužení do Gmundenu v roce 1842 měřila 197 km. Trasa

České Budějovice – Linec dosahovala celkové délky 128, 85 km. Trasa Linec – Gmunden

měřila zbývajících 67, 78 km. Na celkové trase železnice bylo vybudováno 960 mostů a

propustků. Na první části trati České Budějovice – Linec bylo, možné spatřit 52 strážních

domků, pět přepřahacích stanic, šest mezistanic a 14 výhyben. Stanice a mezistanice na české

straně byly: České Budějovice, Holkov, Bujanov, na straně rakouské: Kerschbaum, Schwand,

Lest, Búrstenbach, Oberndorf, Treffling, Urfahr, Linec, Bei der eisernen Hand, Neubau,

Maxlhaide, Wels, Lambach, Engelhof, Traundorf, Zizelau. U osady Holkov nedaleko

městečka Velešín se nachází klenutý můstek. Tento můstek je vidět od hlavní silnice E55 a

návštěvníci sem mohou dojít pěšky. Můstek byl jako jediný na straně České republiky

zrekonstruován a byl pokryt replikou původních kolejí. Mezi další památná místa, která se

mohou navštívit a návštěvníci se zde mohou dozvědět více informací je:

Muzeum koněspřežné železnice v Českých Budějovicích

Muzeum v obci Bujanov

Naučná stezka v Dolním Dvořišti, kde je ke spatření dochovaný most

Muzeum Kerschbaum v Rakousku

 

Kategorie: Restaurace